Mathematics, philosophy, code, travel and everything in between. More about me…

I write about

Na (severní) konec (bruslařského) světa

O nedělních sedmatřiceti mílích, lodích, surfařích, ledovém Pacifiku a třídění myšlenek na opuštěné pláži.

Namlsán z minulého bruslení, vyrazil jsem i tuto neděli bruslit kolem pláží. O půl deváté ráno jsem již obouval své věrné sedmimílové sedmatřicetimílové boty na poloprázdném náměstíčku 12th Court v Hermosa Beach.

12th Court

Od Hermosy k Malibu

Dopoledne bylo zataženo a nechtělo se mi kvůli focení zastavovat, takže fotky většinou budou až u zpáteční cesty :-)

Tentokrát byla v plánu cesta na sever. Rychle jsem projel známý úsek přes Hermosu, Manhattan, rogalový přechod, El Segundo a k letišti. Stezka tentokrát nebyla zaplavená pískem, a proto jsem směle pokračoval dál.

Brzy se mi postavila do cesty Marina del Rey, velký přístav losangeleského centra plný krásných jacht a jiných plavidel. Při objíždění přístavu se mi nějak podařilo se ve městě zamotat a zpátky k pobřeží jsem se pak tloukl přes děravé hrbolaté silnice. Zato jsem ale objevil pěkný parčík…

Park u Marina del Rey Park u Marina del Rey

…a taky benátské plavební kanály :-)

Venice Channels Venice Channels

Ty už dávaly tušit, že se blížím k Venice Beach. Je to velmi pěkná rekreační oblast, ale prožitek mi tam kalila klikatá stezka plná písku a lidí, kteří nerespektovali nápisy „Bikes Only“. Já je sice taky nerespektuji, ale to se přece nepočítá, když stejně tři čtvrtiny cyklistů předjíždím :-). Jako bruslař jsem tady vlastně taková speciální kategorie. Jezdím si klidně po cyklostezkách, ale na druhou stranu mě nevzrušují zákazy jízdy na kole, příkazy k vedení kola a podobně… :-)

Po Venice mne čekala známá Santa Monica Beach. Tu jsem rychle prosvištěl a stanul na hranici krásného Malibu, kde již cyklostezka končí. Dosáhl jsem tedy severního konce bruslařského světa. Bylo ještě před polednem, obloha se konečně vyčistila a slunce začalo hřát. Měl jsem za sebou zhruba 19 mil, což je málo na skutečnou únavu, ale dost na oprávněnou radost ze slušného výsledku.

Čím dál více jsem rád za několik investic, které jsem do bruslení vložil. V první řadě jsou to samozřejmě maratonové brusle – maximálně odlehčené, s nízkým kotníkem a velmi rychlé. Udržet na nich stabilitu vyžaduje cvik, ale nohy se pak unavují mnohem pomaleji než u obyčejných bruslí. V druhé řadě hydropack, díky kterému mohu snadno pít za jízdy. Jen při této nedělní projížďce jsem spotřeboval asi 6 litrů vody. Podél stezky jsou rozmístěné „oázy“ s lavičkami, WC a hlavně pitnou vodou. Pravidelné doplňování hydropacku tak není problém. A potom funkční prádlo, několikero brýlí, ponožky do bruslí, lehoučká bruslařská helma… každou drobnost s přibývajícími mílemi v nohou oceňuji víc a víc.

Od Malibu na Hermosu

Na konci cyklostezky jsem si odpočinul a pokochal výhledem do vln i na Malibu. Čekalo mě ještě téměř 19 mil zpáteční cesty.

Santa Monica / Malibu Santa Monica / Malibu Mobilní bankomat Santa Monica

Slavná Santa Monica mi přišla zajímavá pouze malým zábavním parkem a velkým množstvím lidí.

Santa Monica Santa Monica Santa Monica Santa Monica

Po Santa Monice jsem se vrátil do Venice. Tam jsem se asi na půl hodiny zastavil u skateparku a přidal se k davům obdivujícím neuvěřitelné kreace frajerů na prknech. Na chvíli jsem neočekávaně zatoužil po skateboardu, ale asi přece jen zůstanu u svých bruslí :-)

Venice Skate Plaza Venice Skate Plaza Venice Skate Plaza

Malá ukázka:

Po průjezdu Venice jsem se (tentokrát bez bloudění) opět propletl městem kolem Marina Del Rey. Zastavil jsem se i pro pár fotek. Ohromná flotila kotvící v přístavu jako by nebrala konce.

Marina del Rey Marina del Rey Marina del Rey

Pak jsem se na chvíli usadil u vjezdu do přístavu a jal se pozorovat čilý námořní provoz. Cyklostezka se tady jen tak tak vejde na úzký násep vedoucí až k oceánu.

Marina del Rey Marina del Rey Marina del Rey Marina del Rey

A dále na jih. Teď už mě vážně začal bolet otlačený kotník. Po zbytek cesty jsem musel zpomalit a dělat častější přestávky. Alespoň mám díky tomu pár fotek :-). U El Segundo jsem konečně spatřil nějaká ta rogala. Za pouhých $75 tu člověk může dostat instruktáž a čtyřikrát se snést z malého písečného srázu.

Rogala Rogala Rogala

Na hranici El Segundo a Manhattan Beach mě zaujali početní surfaři. Oceán byl bouřlivý, a tak neměli o vlny nouzi.

Surfaři Surfaři Surfaři Surfaři

Netrvalo dlouho a byl jsem zpět na Hermosa Beach. 12th Court už od rána podstatně ožilo.

12th Court odpoledne 12th Court odpoledne

Bez meškání jsem ze sebe shodil bruslařskou výstroj a vyrazil do náruče oceánu. Voda byla ledová a vlny mi třikrát podrazily nohy, ale přesto jsem tam vydržel dlouho. Po celém dni v pohybu to bylo výborné osvěžení. Když už mi končetiny začaly fialovět, vylezl jsem zpět na pláž a usadil se blízko u břehu. Slunce se opět ukrylo do mraků a většina lidí již pláž opustila. Já tam ale vydržel ještě hodinu.

Opuštěná Hermosa Beach Opuštěná Hermosa Beach Opuštěná Hermosa Beach

Hleděl jsem do vln, poslouchaje svou nejoblíbenější hudbu. Zarýval jsem své osvobozené nohy do písku a užíval si úlevy, která se mi rozlévala celým tělem. Byl to možná nejkrásnější okamžik celého dne. Sedět na opuštěné pacifické pláži samo o sobě není nic zvláštního. Význam tomu dávalo teprve těch předcházejících osm hodin, které jsem strávil v rychlosti, pod vlivem adrenalinu a endorfinu, v zajetí bruslí, obklopen slanou vůní oceánu a ponořen v neustávajícím šepotu osmi stodesetimilimetrových koleček krájejících hladký beton posetý zrnky písku. Vystoupiv na horu, spatřil jsem krásu krajiny rozlévající se pode mnou. Ta krása však nebyla skryta v krajině, nýbrž v potu a dřině výstupu na vrchol.

Dal jsem proto svolat vychovatele a řekl jim: „Neklamte se. Nesvěřil jsem vám děti člověka, abych později zvažoval množství jejich znalostí, nýbrž proto, abych se mohl radovat z jejich vzestupu. Nezajímá mne žák, jenž pozná, nesen na nosítkách, tisíce horských vrcholků a obhlédne tak tisíce krajin, neboť za prvé nepozná ani jedinou krajinu doopravdy, a za druhé je i ten tisíc krajin sotva zrnkem prachu v nesmírnosti světa. Zajímat mne bude ten, který si pocvičí svaly výstupem na horu, byť byla jedna jediná, neboť pak bude připraven pochopit i všechny další krajiny, i celý ten tisíc krajin špatně naučených, a pochopí je lépe než ten druhý, než ten falešný vědec.“

— Antoine de Saint-Exupéry, Citadela

July 29, MMX — Los Angeles, In-line Skating.